Pedagogika Marie Montessori nás věrně seznamuje s tím, co je pro dítě přirozené a co není. Dětem je vlastní pohyb, vědomé myšlení a sebejisté jednání. Děti cítí vnitřní motivaci. Nechávají se vnitřní motivací a vhodně vybaveným prostředím povzbudit k činnosti. Děti jsou ochotné tvořit a smysluplně pracovat. Přirozeně se zajímají, jakým způsobem utvářet a neničí. Jsou pozorné, schopné se soustředit, vytrvalé a zaujaté činností. Ve vztazích jsou to děti, které bezelstně tíhnou k náklonnosti.

Pohyb a jednota dítěte

Pohybu děti nemají nikdy dost. V Montessori pedagogice věnujeme pozornost pohybové činnosti již od narození dítěte. Hovoříme o pohybu přirozeném a nenuceném. Vnímáme důležitost volného pohybu a pohybu vyjádřeného v přirozené pracovní činnosti dítěte. Věnujeme pozornost koordinaci těla i práci rukou. Přirozený pohyb bez velkých omezení sjednocuje fyzické tělo – mysl – a ducha dítěte.

• pohybem dítě zapojuje svaly a souběžně s aktivitou svalových obvodů sílí jeho mentální činnost
• dítě, které má podmínky pro zdravý vývoj v pohybové činnosti se cítí naplněné
• pomalý pohyb umožňuje dítěti pozorovat a vnímat
• duševní energii dítě zhodnocuje v pracovní činnosti